Literární práce žáků školy

18. 2. 2011

Miloslav Svoboda, žák 4. ročníku

 

Tady máte obrázky toho, o čem Vám za chvíli budu vyprávět. (Obrázky nejdou zkopírovat.)

 

     oheň  země        voda     vzduch  

          

V středověkých dobách, zrovna, když ženy vařily večeři a muži s dětmi si myli ruce před večeří, u žen z ohně vystoupil živel ohně.A z vody vystoupil zase živel vody.

Pak ze země vystoupil živel země. Pak ze vzduchu vystoupil poslední živel vzduchu.

Pak na středověké lidi zaútočil drak. Všechny

živly chránily pravěké lidi, živel vody všechny chránil tím, že je obalil do vodní bubliny. A živel vzduchu toho draka odhodil

na špičku hory, ale drak se vrátil. Byl sice

trochu oslabený, ale pak se do toho vložil

živel ohně a to byl mazec. Živel ohně skočil drakovi na hlavu a vypálil mu oči.

A vložil se do toho i živel země.

A ten ho nadzvednul se zemí a ukončil jeho život tím, že tu zem s drakem převrátil a hodil ji na zem, aby zachránil středověké město. A zazvonil zvonec a pohádky byl konec.  

      

18. 2. 2011 

Gabriela Hejduková, žákyně 3. ročníku

 

Voda

 

Voda, voda, vodička, to je jenom kapička.

Proto jí mám ráda, tak jako

kamaráda. 

A když padne kapka vody, 

Myslím, že je to kapka boží. 

Vím, že je voda živel,

a proto píši tento příběh. 

Aby jste se to dozvěděli i vy,

a kdo už to ví, ať to dál poví.

 

Bývalí žáci 

 

Povídka

Příběh o papírku Orion

Autor: Milan Hejduk, Hlavní 5, 438 01 Žatec, žák 4. ročníku, 10 let

Škola: ZŠ a MŠ Nové Sedlo, Hlavní 6, 438 01 Žatec

 

Byl jednou jeden kluk a ten si koupil čokoládu Orion. 

Zavolal na něj kamarád a jeho parta.

Pojeď za námi!

Samozřejmě, že ten kluk se ani neohlédl po odpadkovém koši, který stál za ním a neváhal a papírek vyhodil na zem.

Papírek zůstal ležet na zemi. Nedaleko viděl velikánskou modrou popelnici, ze které volaly papírky do ní vyhozené: „Pojď sem!“ 

Najednou uslyšel, ale ze zelené popelnice, nějaký papírový hlas.

Papírek od čokolády se ho zeptal, jak se tam dostal a kdo je?

„Jsem papírek od bonbónu“, zdvořile odpověděl.

Až budu mít nějaké nové kamarády, pomohu ti s nimi dostat se do modré popelnice, kam patříš.

A hned začal hledat nějaký dlouhý papírek, aby bonbónový papírek po něm mohl sléz a vylézt do správné popelnice, odkud právě, zvědavě, takový papír vykukoval.

Dlouhý papírek říká:“Můžeš po mě přelézt, ale jenom když pro mě budeš hlasovat při volbě starosty modré popelnice!“

Bonbónový papírek souhlasil a hbitě byl tam.

Velký papírek mu totiž podal provázek, aby po něm vyšplhal.

Čokoládový papírek do popelnice ale nevlezl a zamyslel se, co s nimi bude dál? A hned se na to zeptal kandidáta na starostu papírů. Ten mu odpověděl, že když jich bude hodně, tak je velkým autem odvezou a lidé z nich vyrobí nové papíry, ale budou třeba toaletní papír nebo karton nebo EKO sešity pro děti do školy. 

Papírek od čokolády řekl, že to je dobře, alespoň bude začínat nový život od začátku a s chutí skočil do modré popelnice. Tam už byla oslava dvou nových členů, bonbónového a čokoládového papírku. 

Radím Vám, třiďte odpad. To doporučil i náš hlavní hrdina, papírek od čokolády Orion.

 

Povídka

Růžové psaní

Autor: Ladislav Werner, Břežany 10, 438 01 Žatec, žák 4. ročníku, 10 let

Škola: ZŠ a MŠ Nové Sedlo, Hlavní 6, 438 01 Žatec

  

V jedné škole se měli rádi jeden kluk a jeho spolužačka.

Psali si zamilované dopisy. Jednou jeden takový dopis zapomněli v lavici. 

Paní uklízečka zamilovaný papírek při úklidu vyhodila do odpadkového koše.

Ostatní papírky v koši byly zvědaví a chtěly si přečíst, co je tam napsáno.

Růžový, zamilovaný papírek se v koši ohýbal, skládal, kroutil, zmačkával, ale

nakonec se rozhodl, že uteče. Ostatní papírky z koše běžely za ním.

To vám byla honička! To byl nepořádek! Papírky se místo toho, aby poslušně ležely v koši, se neposlušně, jako některé děti, hodily po třídě! A navíc volaly na ostatní papíry, které již vzorně ležely v koši na tříděný odpad, aby pronásledovaly růžové psaní také.

Je snad pochopitelné, že se náš papírek nechtěl nechat dát přečíst. Vždyť na něm bylo napsáno: „Nikolko, mám tě rád“, Láďa. „Já tě mám také ráda“, Nikolka.

Růžový papírek utíkal tak rychle, že nemohl popadnout dech, ……

…….“Nikolko, máš u sebe ten náš dopis?“ „Nemám“, já myslela, že ho máš u sebe ty, Ládíku. Jdeme se podívat do třídy. Určitě tam zůstal.

Vyběhli po schodech a otevřeli dveře do třídy.

…….V tu chvíli papírky zůstaly ležet na zemi. Zamilovaný dopis ležel v koutku.

Sebrali jej a odešli……..

Paní uklízečka se vrátila do třídy zavřít okna. „Co to je za nepořádek?“ „Vždyť jsem tu již uklízela!“. A co tedy udělala? Papíry sebrala a dala je do koše na tříděný odpad.

 

Povídka         

Barevné papírky

Autor: Ivana Giňová, Sedčice 45, 438 01 Žatec, žákyně 4. ročníku, 12 let

Škola: ZŠ a MŠ Nové Sedlo, Hlavní 6, 438 01 Žatec

 

Byli dva kluci, kamarádi, kteří si šli koupit dvě lízátka. Jedno modré a jedno žluté.

Ti kluci byli tak nepořádní, že papírky od lízátek vyhodili na zem.

Modrý papírek, který se jmenoval modrásek, protože byl modrý jako nebe se zeptal žlutého papírku, žluťáska, který se tak jmenoval, protože byl žlutý jako slunce, co budou dělat.

Jen tak ležet na zemi se bály. Začaly se ještě více modrat a žlutit, aby si jejich barev někdo všiml. 

Jedna paní šla kolem, zvedla je, a dala si je do kapsy.

Oba papírky přepadlo spaní a usnuly.

Probudily se až na nějakém stole a někdo si je hladil.

To ta stará paní si je vyrovnávala. Po chvíli si přinesla velikou krabici. Tu otevřela.

Byly v ní překrásné malé barevné papírky. Paní si k nim modráska a žluťáska přidala.

Dlouze se do krabice dívala a těšila se z krásy barevných papírků a představovala si, co v nich bylo za dobroty.

Když ta paní byla malá, narodila se ve válce. V tu dobu žádné takové barevné papírky ještě nebyly a dobrot bylo málo. Paní si z barevných papírků dělala už dlouholetou sbírku. Vzpomínala na špatné časy a těšila se z toho, že se dožila časů o hodně krásnějších než byly ty dřívější.

 

Povídka

 Na neplánované vycházce

Autor: Štěpánka Lacková, Lipová 62, 438 01 Žatec, žákyně 5. ročníku, 11 let

Škola: ZŠ a MŠ Nové Sedlo, Hlavní 6, 438 01 Žatec

 

Jeden kluk si koupil nanuka, ale papírek od něj hodil na zem.

V tu chvíli papírek ožil. Začal brečet a naříkat.

Říkal: „Au, mě bolí noha a od toho pádu mám bouli na čele!“ Co budu dělat?

Potom se rozhlédl a vůbec nevěděl, kde je. 

Najednou začal foukat vítr.

Vítr papírek odfoukl až na silnici. Papírek se snažil utéct na chodník, ale vítr ho stále foukal dál.

Nakonec se na chodník stejně dostal, ale zachytil se na žvýkačce.

Nemohl se ani hnout!

Najednou se papírek i se žvýkačkou přilepily na nějakou botu.

Spolu s tou botou šly na procházku.

Po cestě viděl několik poházených papírků od bonbónů, igelitový sáček od svačiny, pet lahev od cocacoly, plastovou bedýnku na ovoce a rozházené reklamní letáky…….. 

………..Nakonec si tu botu, asi doma, někdo zul.

A ten papírek i se žvýkačkou sundal a hodil je do odpadkového koše.

Papírek v odpadkovém koši po chvíli usnul. Před tím si pod sebe narovnal voňavé slupky od jablíčka, pod hlavu si dal slupky od pomeranče a přikryl se natí z mrkvičky.

Mezi všemi kamarády z odpadkového koše se cítil dobře, protože to byl jeho domov.

………..Neměli bychom házet papírky na zem, ale ani jiné odpadky. Patří do tříděného odpadu.